Otvírám termo-hrnek: KLAP.
A s ním i skříň vzpomínek: řada z nich už je na rozdíl od čaje dávno vychladlá, jiné budou provždy příjemně hřát.
Vlak se kodrcá a já už nevím, jak si sednout. Sociologické čtivo mě uklimbává jako malé dítě - ach, jak důležité je zůstat dítětem za každých okolností a v nestřežených chvilkách, kdy ego odpočívá při pohledu na zelenající se kopce, si připomenout že pořád jsem a navždy budu dítětem - a stvrdit to posedem, který vyvolává pohledy okolí.
No a?
Recent Posts
Znovuprozření
Učení nemá nohy - tudíž neuteče.
Já ty nohy mám - a proto se mi dnes úspěně daří před ním sprintovat CO NEJDÁL!
Já ty nohy mám - a proto se mi dnes úspěně daří před ním sprintovat CO NEJDÁL!
Setkání s andělem
Pane, vy musíte být anděl, napadne mě při pohledu do jeho očí.
Odpověděl mi tichým úsměvem.
Ano, musíte být anděl, protože jenom oni mají takový úsměv vyzařující klid, jistotu a harmonii
URČITĚ..
Čtu si, jaké podmínky musely splňovat nové tresty, aby zabránily lidem ve zločinech.
A zatímto si čtu tyto řádky se mi vybavují slova Duška: "Když někdo provede zločin u indiánů, tak oni mu poděkují a kolektivně se domluví, že už takový čin nikdo dělat nebude."
Kolik stran učení by mi odpadlo, kdyby se zavedl tento princip ne/trestání.
Je hezky, svítí sluníčko a sílu držet ten žlutý zvýrazňovač mi dodává představa šumění moře a notebooku, do něhož mé prázdninové prsty datlují všechny ty mysl zahlcující myšlenky.
A zatímto si čtu tyto řádky se mi vybavují slova Duška: "Když někdo provede zločin u indiánů, tak oni mu poděkují a kolektivně se domluví, že už takový čin nikdo dělat nebude."
Kolik stran učení by mi odpadlo, kdyby se zavedl tento princip ne/trestání.
Je hezky, svítí sluníčko a sílu držet ten žlutý zvýrazňovač mi dodává představa šumění moře a notebooku, do něhož mé prázdninové prsty datlují všechny ty mysl zahlcující myšlenky.
Veškerou moudrost a rady, které často hledáme všude kolem, máme jen a jen uvnitř sebe.
Když se ztišíme, tak přesně víme, co je výzva a co marnost.
Když vás Zdroj jednou chytí, tak už se ho nebudete chtít pustit...
Prožijete PROBUZENÍ!
A to pak v němém úžasu koukáte na měsíc a cítíte, jak vám tečou slzy.
Je vám nepopsatelně krásně a dny minulé jsou samovolně utřízeny do dvou škatule nesoucí názvy: "má smysl", "nemá smysl".
Když se ztišíme, tak přesně víme, co je výzva a co marnost.
Když vás Zdroj jednou chytí, tak už se ho nebudete chtít pustit...
Prožijete PROBUZENÍ!
A to pak v němém úžasu koukáte na měsíc a cítíte, jak vám tečou slzy.
Je vám nepopsatelně krásně a dny minulé jsou samovolně utřízeny do dvou škatule nesoucí názvy: "má smysl", "nemá smysl".
Pozornosti
Buďte obzvláště bdělí k těm malým pozornostem, které se vám dostávají od vašeho okolí - přítele, přátel či rodinu.
Protože právě TO jsou často věci, které vašim milovaným nejvíce schází a nic jim neudělá větší radost, něž PRÁVĚ TA daná pozornost.
Protože právě TO jsou často věci, které vašim milovaným nejvíce schází a nic jim neudělá větší radost, něž PRÁVĚ TA daná pozornost.
Sluneční myšlenky
Je neskutečně KOLIK POZITIVNÍ ENERGIE se skrývá ve slunečních paprscích.
Zář dopadá na vaši tvář a vám NIC nepřijde nemožné!
Přemýšlím nad obdivem, který často cítíme k druhým lidem. Je ten pocit zdravý? Druhý člověk nám jistě může být inspirací - to ano, ale v okamžiku, kdy k němu začínáme vzhlížet...není to jen ukazatel toho, že nevěříme ve své vlastní schopnosti?
Nevím, nechávám to otevřené a užívám si teplo sluníčka.
Co myslíte vy?
Zář dopadá na vaši tvář a vám NIC nepřijde nemožné!
Přemýšlím nad obdivem, který často cítíme k druhým lidem. Je ten pocit zdravý? Druhý člověk nám jistě může být inspirací - to ano, ale v okamžiku, kdy k němu začínáme vzhlížet...není to jen ukazatel toho, že nevěříme ve své vlastní schopnosti?
Nevím, nechávám to otevřené a užívám si teplo sluníčka.
Co myslíte vy?
Tkaničky
Běžím parkem - podobně jako životem.
A už po čtvrté se musím shýbat a zavazovat si tkaničky - často se na naší cestě pozastavujeme. Někdy ze strachu, z nejistoty, kvůli vnitřnímu vyhoření, ze strachu převzít zodpovědnost.
Je na čase, se ale ty špagáty naučit precizně utahovat, aby člověku nic nebránilo běžet vpřed jako o závod - bez obavy, že se mu ty myšlenky zase zamotají a on zakopne.
A už po čtvrté se musím shýbat a zavazovat si tkaničky - často se na naší cestě pozastavujeme. Někdy ze strachu, z nejistoty, kvůli vnitřnímu vyhoření, ze strachu převzít zodpovědnost.
Je na čase, se ale ty špagáty naučit precizně utahovat, aby člověku nic nebránilo běžet vpřed jako o závod - bez obavy, že se mu ty myšlenky zase zamotají a on zakopne.
Beruška
Včera jsem šla na univerzitu. S hlavou svěšenou jsem na betonu uviděla berušku. S krovkami od sebe, byla přitlačena k betonu. Bez života. Umřela.
Takhle nechci skončit... Napadlo mě.
Zvedla jsem hlavu.
Stačilo pár hodin k následujícímu zjištění: rozhodnutí je velmi jednoduché - v okamžiku, kdy jej učiníte. Nejtěžší je rozhodovací proces!
Takhle nechci skončit... Napadlo mě.
Zvedla jsem hlavu.
Stačilo pár hodin k následujícímu zjištění: rozhodnutí je velmi jednoduché - v okamžiku, kdy jej učiníte. Nejtěžší je rozhodovací proces!
Jsem živel!
Jsem voda - to se řinu, nekoukám doprava doleva a páchám spousty škod.
Jsem oheň - to hořím láskou, vášní a nadšením, které chci sdílet s okolím.
Jsem země - to souzním s okolím a v hrudi cítím, to krásně brnění, že to vše má být TAK, a ne jinak.
Jsem vzduch - to si jen tak vlaju jako vánek, usmívám se a jsem v poklidu se vším, co se děje kolem.
Jsem oheň - to hořím láskou, vášní a nadšením, které chci sdílet s okolím.
Jsem země - to souzním s okolím a v hrudi cítím, to krásně brnění, že to vše má být TAK, a ne jinak.
Jsem vzduch - to si jen tak vlaju jako vánek, usmívám se a jsem v poklidu se vším, co se děje kolem.
Kopec
Jedete na kole. Do kopce - s vědomím, že kdykoliv můžete sesednout z kola a dojít to pěšky.
Nebo...
........nebo si můžete nahoře vychutnat ten pocit, jaké to je vyšlapat kopec na kole!
Nebo...
........nebo si můžete nahoře vychutnat ten pocit, jaké to je vyšlapat kopec na kole!
Něco jako výčitka?
Hledám - a hledám skutečně poctivě a pilně, ale přesto ho nenacházím: ani zrnko stopy po něčem jako výčitka z dnešní studijní ne/disciplíny.
S vděčností za semínečko vědomostí, které jsem dnes zasela, si nasazuji sluchátka a jdu radši běhat.
Sněhoprší a sněhoprší...
...a v hlavě vám zní Brandino NAMASTE -
- a taky běží hrudní chvění, když se řekne Kanada...
...a v hlavě vám zní Brandino NAMASTE -
- a taky běží hrudní chvění, když se řekne Kanada...
Sněží
Sněží. Na asfaltu vznikl jemný poprašek připomínající koberec. Kráčíte a míjíte stopy, které zde někdo zanechal před vámi. Chvíli přemýšlím, kdo to byl a s kým budu takto já kráčet tím svým životem. Touto cestou jsem šla už milionkrát - cesta do školy! Jako malé mi přišla TAK dlouhá, dnes ji vnímám jako směšně krátkou. Míjím školku a vidím, že se vevnitř již svítí. Je 6.30 a mi se živě vybavuje to školkovské světlo, které ostře kontrastovalo s šerým počasím, když jsem byla malá. Vybavuji si, že mé tělo tehdy chtělo zoufale odpočívat, ale dle institucionálního řádu, byl už čas si hrát...
Čekárna. Často v životě na něco čekáme TAK DLOUHO, až se octneme v čekárně. Namísto úsměvu nás ne/přivítá titulovaný pohled směřující kamsi do monitoru. Aha, aha - a to je vše?
Odcházím s pocitem, že ani ta nejmodernější hadička nezjistí, co se děje - něco uvnitř mě to totiž již dávno ví.
Mám na dnešek spoustu povinností, ale jen dvě skutečně důležité věci:
-sdílet s vámi tento příspěvek
-a poslat konečně tu přihlášku!
Čekárna. Často v životě na něco čekáme TAK DLOUHO, až se octneme v čekárně. Namísto úsměvu nás ne/přivítá titulovaný pohled směřující kamsi do monitoru. Aha, aha - a to je vše?
Odcházím s pocitem, že ani ta nejmodernější hadička nezjistí, co se děje - něco uvnitř mě to totiž již dávno ví.
Mám na dnešek spoustu povinností, ale jen dvě skutečně důležité věci:
-sdílet s vámi tento příspěvek
-a poslat konečně tu přihlášku!
Rozhodnutí
Těžko se to chápe, protože je to TAK jednoduché.
Těžce se to přijímá, neboť je to TAK PROSTÉ!
Vše se odvíjí od našeho rozhodnutí: počínaje tím, co si dáme k snídani přes to, kým chceme být, až po to, čeho chceme dosáhnout.
A jestli toho dosáhneme!
Chceme-li být chudí nebo bohatí.
Zdraví nebo nemocní.
V depresi nebo šťastní.
NIKDO TO ZA NÁS NEROZHODNE..
Těžce se to přijímá, neboť je to TAK PROSTÉ!
Vše se odvíjí od našeho rozhodnutí: počínaje tím, co si dáme k snídani přes to, kým chceme být, až po to, čeho chceme dosáhnout.
A jestli toho dosáhneme!
Chceme-li být chudí nebo bohatí.
Zdraví nebo nemocní.
V depresi nebo šťastní.
NIKDO TO ZA NÁS NEROZHODNE..
