Recent Posts

Dřív jsem říkala: "život je nahoru a dolů".
Dneska vím, že z velké části způsobuje moje hlava.

Pozorování

Na životě mě nejvíc baví, že v okamžiku, kdy člověk začne stresovat a nepřestane to pozorovat, tak dojde k jakémusi CVAK, nebo někdy taky LUP  a vše se náhle vyřeší.

Samo.

S poklidem.

Zcela přirozeně...

NÁDHERA!

Neděle ve znamení nostalgie

Dnes na mě padla jakási nostalgie.
Vybaluju trička a kalhoty, košile a šátky - po kolikáté již?
A kolikrát ještě?
A na co vlastně tolik krámů?

Utírám prach z poliček a měním špinavé úterky na nádobí,
je mi dobře.
Přebírám se v hromadě vytištěným sociologických textů, o kterých již dávno nemám ani šajnu
a rovnám šanóny s nápisem Cesta.

V troubě se peče chleba a na sporáku bublá špaldové kafčo,
poslouchám ticho a jsem šťastná.

Pizza příběh

Včera mě přepadla chuť na pizzu. Volám proto do oblíbené restaurace se donáškou až do domu.
"Můžu si u vás objednat pizzu?"
"Můžete, ale ne přes nás."
"Jak to myslíte?"
"Od nynějška si naši pizzu musíte objednat přes damejidlo.cz"
"Aha, tak děkuji," zavěsím trošku zaraženě.

CO SE TO PROBOHA DĚJE?

Jdu na stránky, zadávám o jaké jídlo mám zájem a v jakém městě. Vyjede mi seznam všech pizzerií v Ově a já hledám tu mou.

Začínám být lehce podrážděná. Objednávka, která by normálně trvala tři minuty čistého času se natahuje. Vkládám do košíku jednu sýrovou a jednu vegetarianu (proboha, kam jsme to dospěli!!!).

Začínám sprostě nadávat, když mi trvá asi pět minut, než přijdu na to, jak vložit moje údaje, aby věděli, kam pizzu doručit.

Platit kartou fakt nechci. Klik - objednávka odeslána. HALELUJAH! Vaše jídlo je již na cestě.

Supr.

Deset minut na to mám telefon. VOLÁ MI TELEFONISTKA Z DAMEJIDLO.CZ: "Chci si pouze potvrdit vaši první objednávku u nás," zašvitoří milým hláskem.

"CHCETE MI ŘÍCT, ŽE TU MOJÍ PIZZU JEŠTĚ ANI NEPEČOU!!! TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!" bublá ve mě vztek (odkud se bere? jde jen o kus žvance..)

"Ano, ano platí to," potvrdím a zavěsím.

Tři minuty na to mi ještě přijde potvrzovací smska. ACH NE...

Do hodinky je pizza u dveří. "Rozvozový chlapík" se omlouvá, že to tak dlouho trvalo, ale že toho měl strašně moc. Naštěstí je pizza ještě teplá, jinak bych jim ji poslala zpět e-mailem!

Koušu pizzu a přemýšlím na celým tímhle cirkusem a naskakuje mi jediná otázka: PROČ?

Hodinu po obědě mi ještě navíc přichází e-mail, jak jsem byla s jídlem spokojená...

Někdo musí zaplatit telefonistku, smsku, "rozvozového chlapíka" - ceny přitom zůstávají stejné.
Možná že auto sváží více objednávek z více restaurací a vozí. Tahle "výhodnost" a možná relativní úspora pro restauraci však může narážet na řadu patálií...

Co když objednávek bude v jeden čas hromada a výsledkem bude "studená donáška"?
Skutečně se to těm restauracím vyplatí, když nehradí benzín sami, ale nechávají si to zprostředkovat jinou firmou?
Jak moc mi to přijde absurdní?

Jsem zvědavá, jak dlouho to bude fungovat.

Jo zlaté časy, kdy jste zvedly telefon a snadno si objednali pizzu jsou v tahu.

Co bude následovat?

Oblečení

Říkáme druhým: "Jé tobě to ale sluší!"

"Ty máš ale krásné tričko!"

"Kdes koupila tu kabelku?"

"Odkud máš tyhle úžasné běhací boty?"

"To je krásná čelenka!"

Neříkáme: "Ten úsměv ti moc sluší!"

"Dnes ti máš velmi krásné oči."

"Kdes nabral sílu, že Tvé ruce mají tolik elánu?"

"Tvá tvář dnes vypadá velmi energeticky"

"Tvé vlasy úžasně voní!"

Když druhým skládáme komplimenty, mluvíme o nich nebo o předmětech, které pouze dotváří jejich identitu?


Upokoj se mysli milá,

jakoby jsi tam už byla!

Vypasených deset dní s Vipassanou



Pod konečky prstů cítím klávesnici a pozoruji své pocity po těle. Jsou velmi příjemné… Dnes jsem se vrátila z desetidenního kurzu meditace. Všechno tak ještě doznívá a já se v myšlenkách vracím do Velkých Losin, kde probíhalo několikadenní Krocení zlé mysli.

(sjeďte až dolů)