Recent Posts

Podívej se ke hvězdám!
Tam netiká žádná vteřinová ručička...

DĚKUJI!

A jak vypadá Tvůj pocit absolutního štěstí?

Jdu městem, poslouchám muziku a náhle se stane jaké PUK.

Praskne to zcela nečekaně a mým tělem začíná proudit energie, neubráním se tomu: MUSÍM TANČIT.

Skáču z dlažební kostky zprava doleva,
bubnuju na bicí
a hraju na kytaru - kolem mě jezdí tramvaje a chodí lidi.

Přála bych jim, aby alespoň zčásti chápali,
aby alespoň zčásti zažili ten pocit, ten prožitek toho:
"Tu eres mejor compaňera en tu viaje..."
Mám chuť křičet, že už jsou úplní, ať nehledají,
chci jim předat tu sílu, kterou náhle cítím - sílu, která vytváří skálopevnou víru, že nic není nemožné.

Jsem ve Zdroji?

Jednou to sepíšu...

Energie

Energie, energie, energie - JAK ENERGIZUJÍCÍ SLOVO!

Ne-trpělivost!

Netrpělivost? Odkud se bere?
To divné mravenčení, které pociťujete po celém tělo.
Co se děje na chemické úrovni v těle?

Ty okamžiky, kdy chvíli neposedíte.
Kdy jsou Vaše myšlenky maximálně roztěkané.

Jak jenom říct NE netrpělivosti, abychom zase nebyly té tolik potřebné trpělivosti!

Když sněží listí

Sněží listí - a má mnoho barev!
Červenou, žlutou i oranžovou.
Dokonalost okamžiku dokreslují teplé sluneční paprsky a vonící káva.

V tom daném okamžiku si nedokážu představit, kde bych dokázala být šťastnější!
Na chvíli mě zaplaví lítost, říkám si, jestli jsem předčasně nezestrála 
vydržela bych ty pohupující se stromy ve větru pozorovat celé dny, jako stará paní, co pro bolest kolen už nikam moc nemůže.

Sněží listí a vy taháte pařezy a odřezky stromů,
ach jak se ty městské starosti a starosti náhle zdají zbytečné,
vzdálené
a nepatřičné.



Sněží listí a vy se usmíváte,
neexistuje žádná touha,
žádná potřeba,
žádná věc,
která by vás v tom daném okamžiku udělala šťastnější...


(Pobyty mimo město by měly o víkendu NAKÁZÁNY, stejně jako je v neděli ZAKÁZÁNO sekat trávu!)
Čím to, že po stejné běžecké trase běžíte jedenkrát jako laňka a jindy se sotva vlečete.
Jak je možné, že jednou, když přijde problém/výzva/úkol, tak jej vyřešíte lusknutím prstu,
sfouknete jej jako odkvetlou pampelišku,
je to jako když hodíte koulí a srazíte všechny kuželky na první pokus.

A jindy si připadáte právě jako TA kuželka, proti které se valí obrovská koule,
nemůžete dýchat,
svírají Vás obavy,
URČITĚ VÁS ROZMAČKÁ NA KAŠI!

Čím to je, ptali se Chinaski -  a já to vím!

Odpovědí jsou EMOCE ! ! !
"Jakmile je pěkné počasí, chci Tě!!" řeklo barevné podzimní listí, hřejivému slunci.
Pamatuju si to jako včera. Bylo odpoledne, podzim a bylo krásně. Nebyl žádný jiný plán, a tak se jelo na Hukvaldy na tatarák.

Pamatuju si to jako včera. Bylo to V hOlandsku. Nádherný podzim dochucoval jablečný koláč a kapučino.

Nebylo to včera, co jsem jsem přišla totálně vyřízená z odpolední výuky. Cvakla konev, já zalila Nescafé 3v1 a pustila si Gilmore Girls?

Podzimní kabát

Je vám to zvláštní pocit.
Je nádherné podzimní ráno,
oblékáte si podzimní kabát, který vám rodiče koupili, když vám bylo sedmnáct.
Zapínáte první knoflík a říkáte si, kde jste tehdy byli.
Provlíkáte dírkou i ten druhý a zamyslíte se, jaké nálady vás ovládaly ještě včera.
Třetí, v milisekundě si představíte, co vás čeká dnes.

Dopnete poslední knoflík, hodíte šálu kolem krku a vykročíte do slunečného rána.

Jak se asi v tom kabátu budu cítit příští rok?